Rožnov
Obec
Rožnov

Pověst o Rotemberku


Zkáza hradu Rotemberku

Když Léta Páně čtrnáctistého dvacátého osmého, uprostřed bojů husitů o kalich, zemřel horlivý husita Bavor mladší Rodovský z Hustiřan, dostal část hradu Rotemberku z jeho šesti synů syn nejstarší, Martin Rodovský.
Horší situace nastala, když se husitské války přehnaly a správcem země se stal Jiřík z Poděbrad.
Množí z českých pánů se nechali zlákat nejistými poměry a stali se z nich prachobyčejní lapkové.
Pátého června roku čtrnáctistého padesátého plenil Semenice, Čáslavky i Černožice, ale i obce další nelítostný Jan Kolda ze Žampachu a Náchoda. Přestože tento český pán nabyl vysokého vzdělání v Praze, snížil se až k“řemeslu“ lapky na stezce kladko polské. Oblast mezi Jaroměří a Smiřicemi mu vždycky připadala velice bohatá.
Co tedy zbylo Martinu Rodovskému z Hustiřan, sezením na Neznášově? Připojit se ke Koldovi, možná jen proto, aby jeho zboží mělo od jeho nájezdů pokoj.
A tak ještě v červnu téhož roku vytáhl se svými ozbrojenci a Koldovými oddíly loupit do sousedního Slezska.
Taková činnost se pochopitelně nemohla líbit purkrabímu Hradeckého kraje Jetřichu z Miletína. Sebral hradecké žoldnéře i měšťanskou hotovost a táhl k Martinovu hradu Rotemberku.
Kratičká noc byla poslední nocí hradu Rotemberku.
Na den svatého Jana Křtitele - 24. června - roku čtrnáctistého padesátého se rozednívala již kolem půl třetí hodiny. Ale hlásnému hradu Rotemberku se cosi nezdálo již chvíli před rozedněním.
Ještě za tmy, která do té doby byla přerušována jen prvními nesmělými ptačími hlasy, počal svolávat zbrojný lid k obraně hradu.
A v první šírání uviděli, spíše však zatím vytušili, množství ozbrojenců, kteří zaujali výhodné pozice východně od hradu.
Nebyla v té chvíli dobře u srdce Bavorovi, synovi Martina Rodovského. Vše bylo na něm.
Za prvního úsvitu se před bránu předhradí postavil urostlý vyvolavač a zvučným hlasem do jitřního ticha oznámil: „Hrad Rotemberk kvůli přečinům jeho pána Martina Rodovského proti právu zemskému bude otevřen a na jeho hradbách budou vztyčeny bílé prapory. Pán hradu se pak do půl hodiny dostaví před hradní bránu a vzdá se“
Když se Bavor podíval z hradeb směrem k Neznášovu, uznal, že proti přinejmenším dvěma tisícovkám žoldnéřů nemá naději pražádnou. Vzal tedy bílý prapor a vystoupil na bránu nad zdviženým padacím mostem.
„Bratři! Nejsme papeženci, pročež nejsem vašimi nepřáteli. My hájíme svatý kalich a slovo Boží, pro které naši otcové, bratři a přátelé u Lipan vykrváceli. Žádám Vás tedy, pro Boha, odtáhněte v pokoji a dobývejte hrady a tvrze nepřátel, zarytých papeženců.“
Se svou řečí neuspěl.
Hlasatel hradeckých, Vaněk Rabský z Rabí se nedal odbýt: „Jménem vladaře Jiřího Poděbradského tě vyzýváme, abys ihned bránu otevřel a vzdal se.“
„Ctím rozkaz vladaře Jiřího Poděbradského,“ opáčil ze shora Bavor, „ctím i vás všechny, milení bratři, hrad tento však, který jest mně od otce k opatrování svěřen, vám vydat nemohu, poněvadž bych se tím dopustil zrady na vlastním otci.“
Pak nastalo ticho. Netrvalo však dlouho.
Po čtvrthodině hnali obléhatelé na hrad útokem a během krátké doby bylo dobyto celé předhradí. Bavor viděl, že se neubrání. Poslal tedy svou matku Evu, aby šla vyjednávat ona.
Sám vztyčil opět bílý prapor, paní Eva dala otevřít bránu a místo vyjednávání jen pronesla omluvu. Syn Bavor v nepřítomnosti otce konal pouze svou povinnost.
Poté odevzdala panu Jetřichu z Miletína celý hrad. Jen o jedno ho požádala. Aby bylo s jejím majetkem naloženo co možná milostivě.
A tak se i stalo. Paní Eva mohla dát vynést do poplužního neznášovského dvora všechen svůj majetek. Sám Jetřich pak ke dvoru postavil své stráže, aby se z majetku nic neztratilo.
Když byl hrad vyklizen, byly zapáleny střechy. Pak rozbourány ochranné zdi. Ráno zastihlo hrad ji v rozvalinách.
Bavor byl i se svými zbrojnoši zajat a uvězněn v Hradci Králové. Když se pak Martin Rodovský vrátil ze Slezska, musel se v Hradci svou vírou a ctí zavázat, že již nebude loupit. Teprve pak mu vydali z vězení syna Bavora.
Opravit hrad Rotemberk mu však povoleno nebylo. Martin chřadl, až roku čtrnáctistého šedesátého odešel k předkům.
A kameny slavného Rotemberku si rozebrali neznášovští.

(čerpáno z Pověsti z okolí Černožic - k osmistému výročí první zmínky o Černožicích, sebral, upravil a napsal - Jiří Matějka, 1996)

Počet obyvatel

1. písemná zmínka

2 části obce

SDH